A+ R A-

Charakteristika badmintonu

Badminton je individuální raketový sport. Při hře dva protihráči (dva páry) odehrávají přes síť raketou péřový míček a snaží se donutit protivníka k chybě. Chybou je zahrání míčku mimo kurt nebo neodehrání míče soupeřem správně zahraného míčku. Badminton je jedním z nejrychlejších raketových sportů. Hráč musí mít postřeh a výbornou kondici. Pro badminton je specifický pohyb nohou po kurtu, rychlá změna směru, výskoky, ale i hluboké výpady. Důležitá je švihová práce předloktí (supinace-pronace). Intenzita zatížení je během hry kolísavá. Během jediného zápasu hráč často naběhá až několik kilometrů (špičkový hráči až 6km). Rychlost smeče přesahuje i 300km/hod; neoficiální světový rekord drží malajský deblový specialista Tan Boon Heong, který v roce 2000 při testování nových raket zasmečoval rychlostí 421km/hod.

Olympijský sport: od roku 1992
První MS: 1977

Soutěžní disciplíny:

  • dvouhra mužů
  • dvouhra žen
  • smíšená čtyřhra
  • čtyřhra mužů
  • čtyřhra žen

Základní pravidla:

  • rozměry hřiště: 13,4 x 6,1m pro čtyřhru a 13,4 x 5,2m pro dvouhru
  • výška sítě: 1, 52m
  • počítání: hraje se na dva vítězné sety do 21 bodů beze ztrát (při shodě za stavu 20-20, se hraje o 2 body, avšak maximálně do 30 bodů)

faktory badminton
Obr. Faktory sportovního výkonu – badminton.

Metabolická charakteristika výkonu

Typ zátěže: intervalová se střídáním intenzity zatížení

Trvání výkonu: v průměru 30 min (délka jedné výměny trvá do 10 s, interval odpočinku 15s)

Intenzita zatížení: střední až maximální

Metabolické krytí: ATP-CP systém, anaerobní glykolýza, aerobní fosforylace

energie badminton
Obr. Podíl aerobního a anaerobního krytí během výkonu (míč ve hře).

Zdroje energie: ATP a CP, glykogen

Energetický výdej: okolo 3000 kJ/zápas

Funkční charakteristika výkonu

vykon badminton
Tab. Fyziologické parametry během sportovního výkonu (upraveno dle Bartůňková 1993*, Hughes-Cosgrove 2007***).

Specifické adaptace organismu na zátěž

Adaptace energetických zásob: ↑ ATP a CP, ↑ glykogen

Funkční adaptace:
zvýšení kapacity: ↑↑  anaerobní, ↑ aerobní (především pro rychlou regeneraci zdrojů energie)
zlepšení funkcí smyslových analyzátorů: zrakový (periferní vidění), prostorová orientace

Morfologické změny:
svaly: hypertrofie rychlých svalových vláken dolních končetin (m. triceps surae, m. quadriceps femoris, m. glutaeus maximus) a svalů předloktí - jednostranně

Rozvoj pohybových schopností:
rychlost (reakční, akční), síla (explozivní), vytrvalost (aerobní, anaerobní), koordinace (orientační, diferenciační, synaptická, adaptační)

Charakteristika sportovce

Funkční charakteristika:

maximum badminton
Tab. Maximální hodnoty fyziologických parametrů při testu do maxima (upraveno dle Bartůňková 1993, Jansa 2007***).

Podíl rychlých a pomalých vláken ve svalech:

Podíl rychlých a pomalých vláken se liší v dolních a horních končetinách. Zatímco u horních končetin je výhodou mít více rychlých vláken, především pro rychlý švih a razanci při zahrávání úderů. U dolních končetin se podíl vláken blíží průměru populace (55% pomalých, 45 rychlých), hráč musí mít nejen rychlé nohy, ale také musí zápas vydržet až dokonce.

svaly badminton
Obr. Podíl rychlých a pomalých vláken ve svalech.

somat badminton
Tab. Somatická charakteristika (Průměrné hodnoty - Top 20 světový žebříček červen 2010) Asijští hráči obvykle nižší než evropští hráči.

somatotyp badminton
Obr. Somatograf badmintonistů (modře-muži, červeně-ženy).

Trénink

Kromě nácviku techniky a taktiky je třeba věnovat se rozvoji trénink zaměřit na rozvoj pohybových schopností (rychlosti, výbušné síly a vytrvalosti). Jedná se především o rozvoj neoxidativního alaktátového způsobu krytí (ATP-CP systém), resp. zvýšení zásob ATP a CP ve svalu. Posilovací trénink je zaměřen na rozvoj výbušné síly dolních končetin (cvičení se švihadly, foot-work) a svalů předloktí (švihání raketou, posilování pomocí powerballu). Stabilizační trénink se zaměřuje na rozvoj a udržení svalstva trupu. Tréninkem lze zlepšit také reaktivitu i rozsah periferního vidění. Koordinaci rozvíjíme především v mladším věku. Pohyblivost je třeba rozvíjet během všech věkových kategorií.

Příklad celoročního tréninkového cyklu – nejvyšší úroveň

Počet tréninkových jednotek za rok: 452
Počet hodin zatížení za rok: 904
(příklad reprezentace ČR)

Všeobecné přípravné období: červen – polovina července
Specifické přípravné období 1: polovina července - srpen
Soutěžní období 1: září - polovina prosince
Specifické přípravné období 2: polovina prosince – začátek ledna
Soutěžní období 2: leden - duben
Přechodné období: květen
(příklad extraligových hráčů ČR)

Zdravotní rizika

Badminton patří mezi jednostranné sporty, kde je přetěžována jedna polovina těla. Je to především hrající paže a zádové svalstvo téže strany a dále také výpadová dolní končetina – výrazná lateralita (u praváka pravá, u leváka levá).

Nejčastější poranění a poškození:

  • akutní: distorze hlezenního kloubu, distorze kolenního kloubu, natržení či utržení Achillovy šlachy, natažení či natržení svalů stehna, poranění oka od zásahu míčkem
  • chronická: tenisový loket, oštěpařský loket, zánět patního úponu plantární aponeurosy, zánět Achilllovy šlachy, skokanské koleno, zánět ramena, bolesti bederní části páteře

Kineziologická analýza

Lokomoce: bipedální
Pohyb segmentů: acyklický

V badmintonu máme velkou škálu zahrávaných úderů. V badmintonové hře je kromě zvládnutí správné techniky úderů, důležitá práce dolních končetin. Pohyby po kurtu se skládá z aktivních kroků, výpadů, výskoků – důležitá je především fáze zrychlení.

Pro kineziologickou  analýzu jsme vybrali jeden ze základních úderů – klír. Jedná se o úder, který zahráváme ze zadní části kurtu a který letí k zadní čáře hřiště soupeřovy strany. Dobře zahraný klír je velmi účinným úderem hlavně ve dvouhře, neboť přinutíme soupeře k pohybu ze středu kurtu do zadní části kurtu a tím se nám odkryje přední a střední část soupeřovy strany kurtu.
Úder charakterizuje zapojení velkého množství svalových skupin a správné držení rakety. Klír můžeme rozdělit do tří fází: přípravná, nápřahová, úderová. V přípravné fázi se hráč musí dostat za míček a vytočit levý bok směrem k síti. Úderová horní končetina se dostává do postavení jako při napnutí tětivy u střelby z luku.  V ramenním kloubu je horizontální abdukce (m. deltoideus-pars akromion, teres major, m. latissimus dorsi) a v loketním kloubu flexe. Předloktí je v pronaci a raketa je držena zlomocí flexorů prstů. V nápřahové fázi se dostává loket dopředu a nahoru a zároveň s tím ruka s raketou dozadu. Horizontální abdukce v ramenním kloubu se mění v horizontální addukci (m. pectoralis major, m. serratus anterior). Předloktí se vytáčí do supinace, což umožňuje m. biceps brachii a m. supinator. V úderové fázi se poloha lokte nemění, jen z flexe přechází do extenze (m. triceps brachii, m. anconeus) a v předloktí dochází k pronaci (m. pronator teres, m. pronator quadratus). Při zásahu míčku je důležité zapojení svalů předloktí, které umožní zpevnění hrající ruky a míček udeřit velkou razancí. Při zahrávání je důležité zpevnění trupu, hráč by proto měl pravidelně posilovat svaly zádové a břišní.

svaly skupiny
Obr. Nejvíce zatěžované svaly v badmintonu.

Článek byl převzat z Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity.

Použitá literatura:
BARTŮŇKOVÁ, Staša. Raketové hry. In Fyziologie tělesné zátěže II. Speciální část – 1. díl. Praha: FTVS UK, Karolinum, 1993. s. 193-204. ISBN: 80-7066-816-6.
HUGHES, M. G. - COSGROVE, M. Badminton. In Sport end Exercise Physiology Tesing, Guide, Volume one. Ed. Winter a kol. London: Routledge, 2007. s. 214-219. ISBN: 978-0-415-36141-5.
JANSA, Petr – DOVALIL, Josef a kol. Sportovní příprava. Vybrané teoretické obory. Příbram: Kleník Bořivoj PhDr – Q-art, 2007. 272 s. ISBN: 80-903280-8-3.
OMOSEGAARD, Bo. Physical training for badminton. Denmak: IBF, 1996. 179 s. ISBN: 1-872850-01-4.

TOPlist

Kabal RSS

Kabal aktuality